Penziony Jeseníky – Ubytování Jeseníky

Penzion U Hradilů

Vrbno pod Pradědem

+420­ 602­ 560­ 763
CZ
CZ
CZ
CZ

5. ROČNÍK VRBENSKÉHO TROJBOJE
18 - 21.4.2014

Upřesnění!

 

Bohužel, díky nizkému stavu vody v Kružberku je víkendové vypouštění a sjezd Moravice zrušen. Ani na jiných řekách v okolí se nic jet nedá, tak snad v příštím ročníku.

Dále je nutno upřesnit páteční oldies party. Divadlo budeme tento rok hrát v sobotu. Páteční party bude samozřejmě v maskách pohádkových postav a jiných nadpřirozených bytostí.

Těší se na Vás hejkal s bludičkou.

Znáte je?

Trpaslík (hovorově trpajzlík) nebo také pidimužík je označení pro humanoida se znatelně menší výškou (v dospělosti) než je běžná (průměrná) fyziologická výška člověka. Blízké jsou pojmy skřítek, skrček, permoník, lilipután apod.

Může být také označením pro:

malou pohádkovou bytost (údajně 100 až 120 cm vysokou - tedy jako skřítek) často se zabývající hornictvím, zvanou rovněž permoník, (z něm. Bergmann) odvozenou z mytologického malého démonického horníka (viz např. Pohádka o Sněhurce)

Bílá paní je v pověstech, případně i pohádkách nadpřirozená bytost oblečená v bílém a zjevující se na hradech či zámcích jakožto duch nějaké zemřelé ženy. V Čechách je bílá paní obvykle zobrazována jako tajuplná dáma, často s vysokým kloboukem kuželovitého tvaru, zvaným hennin. Známá je pověst o rožmberské bílé paní, která je ztotožňována s duchem Perchty z Rožmberka.

Ježibaba či Baba Jaga (nebo rusky ???? ???, jihoslovansky Baba Roga neboli Stará baba) je mytologická postava v podobě staré ženy. Žije sama v lese ve stavení, které je obehnáno plotem z lidských hnátů, nebo v chaloupce na kuří nožce. Společnost jí dělá černá kočka nebo havran. Uchovává mrtvou a živou vodu a kouzelné zrcadlo. Jezdí (létá) na koštěti, někdy (v ruském folkloru) létá v hmoždíři a odráží se tloukem. Je zosobněním zlé síly, když k její chalupě zabloudí člověk, sežere jej. Když Baba Jaga umírá, stromy se ohýbají k zemi a hučí vítr.

Víla, též rusalka, divoženka nebo bosorka, je nadpřirozená bytost ženského pohlaví, již v různých obdobách nacházíme v mytologii Evropy už od raného starověku. Samotný výraz víla je slovanský ale v jiných pantheonech zaujímají jejich místo nixy (u Germánů), sidhe (u Keltů) a nymfy (u Řeků), podobnými bytostmi jsou i mořské panny. Ve středověku se pro ně používalo starofrancouzské slovo fae, z čehož vychází dnešní anglické fairy. V některých oblastech měly víly velký náboženský význam, například na Balkáně.

Hejkal, též hejkadlo je pohádková bytost, lesní duch, který straší pocestné svým strašlivým voláním. Jde o jednu z nejznámějších bytostí českých pověstí.

Jako bytost z lesů mohl vystupovat ve slovanské mytologii ve stejné roli jako Porevít, Lesní mužík, Boruta nebo Berstuk. Anebo mohl být negativní formou bytosti následující po představení Křesťanství slovanským lidem.

Předobrazem hejkala je snad antický Pan, který byl rovněž zarostlý a pitvorný a děsil lidi v lesích svým strašidelným hlasem. Z lesních zvířat snad může být předobrazem hejkala medvěd, hlas mu dal zřejmě sýček. Anebo podle římského Fauna nebo Silvana.

Hejkal je chlupatý, vousatý muž se svítícíma očima porostlý mechem. Umí se proměnit například v strom nebo kámen. Má obrovskou sílu, běhá v noci po lese a hejká. Pokud se mu někdo vysmívá nebo napodobuje jeho volání, hejkal přiběhne a roztrhá ho na kusy, jindy mu jen skočí na záda a prožene ho po lese. Hejkal se živí larvami a brouky, nepohrdne myší, vajíčkem, či ptáčátkem, obzvláště mu chutnají malé žabky a rybky. Jsou známy případy, kdy hlavně v období zabíjaček děsili pocestné, kteří se vraceli s výslužkou někde přes les a ti pak často nějakou tu jitrničku, či jelítko strachem upustili. To byla pro hejkala vítaná změna, protože je taková tučná strava náležitě posílila. Často se stávalo, že sami padli do tmnot lidské chamtivosti, zejména pak do želez pytláků. Kdo se odváží a hejkala osvobodí, získá v něm neobyčejného a oddaného přítele, který jej často obdarovává pokladem, kouzelnou věcí či schopnostmi. Hejkal nesnáší lidskou chamtivost a v lesích, ve kterých pobývá, neuvidíte loupežníka. K pocestným, co se k lesu chovají s láskou a neruší klid jeho obyvatel, se hejkal staví vlídně a mnohdy zbloudilým cestu ukáže. Darebníkům do cesty háže bludný kámen či kořen.

Bludičky (latinsky ignes fatui, ignis fatuus - neposedný oheň) jsou podle pověstí zelená, modrá nebo i jinak zbarvená světélka, která se v noci objevují u bažin a lákají pocestné do močálů. Pověsti o nich jsou rozšířeny nejen na území Česka, ale i v prakticky celé Evropě a v mnoha dalších oblastech světa. Jejich povaha je ambivalentní, pokud se k nim pocestný chová slušně, ukážou mu cestu z lesa. Vždy potrestají toho, kdo na ně zapíská. Objevují se vždy v lichém počtu, zpravidla za temných nocí, když se schyluje k bouři. Někdy se prý zjevují také na hřbitovech. Ochranou proti bludičkám je vysypat mezi ně chlebové drobky nebo mezi ně vrhnout nůž. Nemají žádnou moc nad člověkem, který má košili naruby.

Skřítek je mytologická bytost původně zřejmě pocházející ze severské mytologie. Jedná se o bytost malého vzrůstu (asi stopu vysokou), příbuznou vílám, trpaslíkům nebo některým druhům elfů. Skřítci mohou být hodní i zlí (zlým se někdy říká skřeti).

Skřítek označuje poměrně širokou skupinu bytostí, které se vyskytují v celé řadě mytologií a dostávají jména podle vlastností i kultury, v níž pověst vznikla.

Druhy skřítků

Domácí skřítek, diblík - jde o nejběžnější příklad skřítka, objevující se v českých pověstech. Říká se, že je to duch zemřelých předků, který žije v domě a chrání jej. Může na sebe brát nejrůznější podoby. Velmi často se objevuje v podobě hada, který bydlí pod domovním prahem - pak se označuje jako domovní had nebo had hospodáříček. Zpravidla lidem pomáhá, opravuje rozbité nástroje a odhání od domu nemoc a zlé síly. Když se lidé stěhovali na nové místo, snažili se magickými praktikami domácího skřítka přimět, aby se přestěhoval s nimi. Domácí skřítek je zřejmě slovanskou obdobou antických lárů a penátů, bůžků, chránících dům. Domovní had je pravděpodobně užovka, která skutečně často žije poblíž lidských stavení.

 

Zveme Vás na již 5. ročník Vrbenského trojboje.

Tentokrát s podtitulem Ať žijí duchové!

Dovolte nám, abychom Vás pozvali na stále populárnější, již pátý ročník Vrbenského trojboje. Tentokrát se propadneme časem, do doby velkých turnajů, rytířských klání a zejména do doby, ve které lidské bytosti provázely bytosti daleko křehčí, tajemnější a hlavně nadpřirozené...  Celý víkend se bude odehrávat v duchu duchů, legend a pohádek. Budeme putovat po místech opředených nejednou pověstí a budeme-li mít štěstí, čistou mysl a srdce na dlani, možná uvidíme věci nevídané a uslyšíme dosud neslýchané, najdeme divotvorný hrnec, vysvobodíme hejkala či Bílou paní vrbenskou... Kdo ví? 

Uvítání všech účastníků proběhne v pátek po západu slunce v opuštěné krčmě U Hradilů. Po uvítání Vás seznámíme s programem celé akce a pobavíme se při již tradiční oldies party zasazené do let 70 - 80tých minulého století. Pokud se nám podaří uplatit členy divadelního souboru MiPa, je možné, že odmítnou vyprodané představení v Lucerně a zahrají především pro naše děti novou, dosud nenastudovanou divadelní hru.  

V sobotu vyrazíme na železných strojích poháněných vlastní silou na již tradiční cyklovýlet. Saxany a čarodejnice mohou letět na vlastních košťatech. Ctěné dámy však upozorňujeme, že servis takovýchto vzduchoplavných samohybů nezajišťujeme :-) Děkujeme za pochopení. 

V neděli z Kružberku splujeme divoké vody řeky Moravice .  

V pondělí pak vytřepeme všechny neduhy z našich holčiček, dívek a žen, aby byly stále krásné, mladé a zdravé i bez elixírů, čar a kouzel!

Ubytování podle již zavedeného klíče, objednávejte na rezervace@penzionuhradilu.cz